Sedím a jsem součástí toho všeho. Kolem mě poletují a bzučí mi do ucha včelky. Musí ještě letět navštívit okolní stromy a jejich malé, bělavé květy. Řeka bublá a tančí po kamenech jako baletka jemně a nenásilně. A však ani ten nejtvrdší kámen si netroufá jí bránit v cestě. A voda nikam nespěchá a zpívá si svou pomalou, radostnou jarní písničku. Skřivánek ve větvích ji doprovází svým zvučným hlasem a cvrčci v trávě poseté drahokamy rosy udržují rytmus té nekončící, nikým nerušené písně. Ranní paprsky slunce se prodírají mezi větvemi starých smrků a odráží se od střechy domova dvou malých rybek, bezstarostně plujících sem a tam.
Ty staré smrky a ta nikam nespěchající říčka žijí vedle sebe již tak dlouho a přece si nepřekáží. Smrky se mohou donekonečna napájet písní řeky a na oplátku jí poskytují stín. Ve stínu v ranní rose se koupou broučci a mravenečci. Opatrně tudy našlapuje zrzavá veverka. Jakoby si vyšla v nových střevících, které si hned nechce umazat. A já jsem součástí.
Stojím tu a čekám, co se bude dít. Sluníčko vysušilo zem, jež ještě nedávno byla zahalena v bílé, ledové zácloně ,a sebralo mravenečkům všechnu rosu. Kolem napadané jehličí stále svou vůní připomínají Vánoce. Ale ono už je jaro a dává o sobě vědět. I když jsou smrky staré, vždy jim jaro přiděluje nové přírůstky, malé větvičky naděje a práva, že život tohoto stromu ještě není u konce.
Neustále pálící slunce se teď vyhouplo přímo nad stromy a má rozhled po celém širém kraji. A ty dvě malé rybky se schovávají pod kamenem, protože slunce už je nebaví. A voda si dál brouká svou jarní, radostnou písničku a skřivánek zpívá se zvláštní nadějí v hlase:,,Je tu jaro!“
Celým dnem všechny provází slunce, jehož paprsky slábnou a stále se vzdalují. Mravenci už mají toho lopocení za celý den dosti. Berou poslední břemeno a známou, klikatou cestičkou míří ke svému převelikému království celému z jehličí. Tam je čeká zasloužený odpočinek. Kamarádský jemný vánek osvěžuje stromy a cuchá jim čupřiny.
Sedím a poslouchám tu nádhernou píseň jara. Ke sboru se připojuje rodinka malých žabek. Cvrčci přidali na hlase, aby se aspoň trochu vyrovnali žabímu kuňkání. Všichni se tak loučí se sluníčkem. To už dnes dokonalo svou pouť po světě a zanechává na obloze načechrané, červené peřiny mraků se vzkazem, že zítra se zase vrátí. Palouk se každou chvíli promění v taneční sál plný víl. Jejich jedinými společníky je svit měsíce ozařující jejich bledé tváře a vánek, jež se s vílami noc co noc prohání po sále.
Usínám a slyším, jak mi voda hraje ukolébavku.
