pátek 31. července 2009
Popud k jedné skladbě od Yirumy __°kiss the rain°__

Kráčím, sluncem prozářeným dnem, a čekám, kdo zachytne mou dlaň. Kdo se mnou prokráčí tou klikatou cestou. Zakláním hlavu vstříc slunci, zavírám oči a čekám. Čekám, kdo pochopí moje bláznivé chování a uchopí ty natažené ruce.
Kdosi. Kdosi stiskl nedočkavé dlaně. Pomalu otevírám oči. Pomalu, abych věděla, že to není jen sen. Pomalu proto, abych si ten okamžik zapamatovala. Pomalu proto, protože vím, že tenhle pocit podruhé v životě nezažiju. Víčka se zvedají. Tají se mi dech. Spatřím dvě modré klidné oči s dlouhými řasami, od kterých se odráží sluneční paprsky. Ty oči mi dodávají klid a říkají mi cosi, co žádné jiné oči nikdy neřekly. V těch hlubokých očích vidím až tam kamsi do hlouby duše. Vím, že jiné oči mi nedokáží říct tolik co právě tyto dvě. Vím, že tenhle obličej chci vídat den co den. Tu ruku, co mě před chvílí chytla, už nikdy nepustím. Nikdy.
S otevřenýma očima, ruku v ruce s ním, kráčím tím slunečným dnem klikatou cestou. Životem.
(http://www.youtube.com/watch?v=jCSe66pWNmc - doporučuju si ji k tomu čtení pustit)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)