°°___Prase a Já ___°°

A tak jsem si tak kráčela ze školy spolu s bandou třeťáku, s jedním z nich jsem se vedla za ruku a bylo mi fajn a mně když je fajn, tak pořád mluvím nebo zpívám a tak jsem mluvila a taky zpívala a možná i proto mi bylo fajn. Taky mi bylo fajn proto, protože jsem šla za ruku zrovna s tím jedním třeťákem. A jak jsem tak mlela, napadlo mě, že zkusím držet hubu. Všem jsem to samozřejmě řekla. A ti všichni mi nevěřili, že dokážu být potichu. A já to zvládla. Na potřetí, ale přeci jen. Prostě jsme tak šli a já jsem mlčela a napadalo mě tolik věcí, který bych jim chtěla říct a oni věděli, že je chci říct, ale všichni jsme věděli, že já nic říct nemůžu. Pokračovali jsme v cestě a já mlčela už 20 minut a nakonec už mi ani tak nevadilo, že mlčím a jenom jsem poslouchala, co říkaj a přesto mi pořád bylo fajn.
Viki a jeho mlčící drahá polovička se oddělila od ostatních a vydali jsme se do Hodolaně a já věděla, že je mi ještě víc fajn a mluvit jsem nemusela, protože s ním je i to mlčení krásný. Procházeli jsme kolem naší, teda né naší, ale kolem naši oblíbené zahrady, kde bývá takový roztomilý prasátko. A ono tam bylo.
A tak se s ním Viki samozřejmě začal povídat. A já aniž bych si to uvědomila jsem mu řekla tak krásný "AHOJ" a najednou se z mého skoro dosaženého rekordu vydržet půl hodiny nemluvit stal jen pouhopohý nesplnitelný sen. Vydržela jsem to 29 minut a 41 sekund a v životě si to nezapomenu.
Jak jsem řekla:"Kravský prase"