Valentýnské pocity

Ono to srdce asi pukne. Ono to srdce tak strašně bolí. Ono to srdce je zmatený a neví, co má dělat. Buší jak o závod , čas, čas, čas, čas, chci jen čas. Jen? Chce jen čas? Cha. Prý, jen čas...

X

A ona ta Eva se zase chce zahrabat pod zem a přečkat tam tu zimu v srdci. Nevědět o ní. Nechat ji odeznít. Abych se zas mohla těšit na jaro plné vůní, barev.
Chc to všechno ze sebe vykřičet, zbavit se toho pocitu! Vždyť...Eva byla tak šťastná, nejšťastnější. Tak proč to nemohlo vydržet?
_____________________________________________________________________________________

A sem a tam. Předbíhá se jeden pocit s druhým. O co víc je těch pocitů a to víc se cítím jako špatnej člověk. O to víc ubližuju sama sobě a hlavně Vikimu. O to víc to srdce buší. O to víc to v mozku šrotuje. DOST! Já tohle přece nemůžu vydržet. Ještě chvíli a ... A nic. Nic neudělám, můžu si jen vyrvat vlastní srdce, můžu vymazat mozek. Avšak o to víc zraním HO. Vydržím to, přečkám tu zimu, bez rukavic, čepice, šály jen já. Sama v sobě. Protože já ho, lidi, miluju. Nehodlám ho ztratit