Já

Miluju ten pocit, kdy cítím nekonečnou svobodu. To přelétání očí po celé obloze, zkoumání všech těch malých jiskřiček na tmavěmodrém plátně. Jak zapomínám, kdo jsem, jak osvobozuju se od sebe samé, jak moje duše svítí nahoře s hvězdami a cítí se jako na začátku všeho.
Nenávidím školní osnovy, rozvržení učiva na měsíce, týdny, dny, hodiny...

Miluju laskavé oči, v nichž nacházím aspoň zábleskem útočiště.
Nenávidím obsazená parkoviště.

Miluju svět a lidi v něm.
Nenávidím lidi a svět.

Miluju
Nenávidím

...Miluju a nenávidím...

Lidé?

Jsme všichni prohnilí
a máme hole v ruce
a bijeme do lídí
a bijeme pěstmi prudce.

Jsme vskutku prohnilí
až do morku kostí,
v žilách nám tepe krev
naplněna zlostí

Po pravdě voláme
Do očí pak lžeme.
všechno tak děláme
pro to, co chceme.

Balíme hru na city
do falešných mašlí.
Měl bys tak žít i ty,
na city kašli.

(Zkouším si verše a zvracím své pocity. Toť vše)

Popcorn za bradavku

Celé to vypadalo jako rodinná idylka u odpolední kávy. Na parapetu opět ležel slovník cizích slov, hra scrrable čekala na konferenčním stolku, všude voněla henri káva a děti venku trápily kočky. Konečně nastala chvíle pro dospělé. Tedy i pro mě. Sama jsem se mezi dospělé zařadila i když tak nevypadám a i když mi vlastně ještě vůbec není osmnáct. Nejde tu však přece o věk ale o intelekt. A ten můj doopravdy za něco stál. Myslím, že to, co se nám stalo, o tom svědčí. Celé to svědčí o naší úplně normální, nudné rodině.
Sobotní odpoledne je u nás nejkrásnější odpoledne za celý týden. Od rána se uklízí a přes oběd se uklízí a uklízí se i po obědě a uklízí se třeba až do čtyř. Tuhle sobotu se uklízelo až skoro do půl páté. Ono to odpoledne je nejkrásnější asi proto, že se sedí v uklizeném domě, všichni máme pocit za dostiučinění, jsme utahaní, ale maminka je spokojená. A to je důležité. Aby maminka byla aspoň v sobotu spokojená. Po zbytek týdne totiž jen chodí po domě a brblá, že je tam nepořádek.
Zrovna tuto sobotu maminka vyklízela špajzku a našla tam dva balíčky popcornu. Divila jsem se, co u nás vůbec dělá takový popcorn. To u nás nebylo normální. Naši si sedli ke „kávičce“ a byli náramně spokojení. Všimla jsem si popcornu ležícího na stole a mezi řečí o novém vozíku na dřevo, který tatínek vyrobil, jsem zkoumala polské nápisy na obalu popcornu.
„Kde se u nás vzal popcorn, mami?“
„To nevím. Tak jak tak mám na něj chuť. Zajímalo by mě, jaká je to příchuť.“
Popcorn už nebyla jen okrajová činnost u pití kávy nýbrž káva se stala okrajovou činností při studování dvou balíčků popcornu. Polština nám všem strašně jde, takže jsme se vůbec nedozvěděli, jaký to je vlastně popcorn. Už jsem to nevydrželo, balíček jsem vytáhla z celofánu, ve kterém byl do téhle chvíle v bezpečí. Na zadní straně balíčku byla tabulka, která mluvila o době popcornu, kterou musí strávit v mikrovlnce, dle jejího výkonu. Velice praktická tabulka to byla.
Složitost přípravy popcornu však rostla, protože jsme vůbec netušili, jaký že to má naše mikrovlnka výkon. Během debaty, na kolik minut to tam asi strčíme, jsme se všichni automaticky přesunuli k mikrovlnce a začali jsme studovat, kde by tak mohlo být napsané, jak výkonnostně skvělá je naše mikrovlnka. Štítek s čísly však nikde nebyl. S tatínkem jsme otevřeli dvířka. Nic. Tatínek mikrovlnku povytáhl a koukli jsme se zboku. Nic. Z vrchu. A taky nic. Vtom se tatínek rozhodl, že ji celou vytáhne a mrkne se ze zadu. Mezitím naše pořádku chtivá maminka utřela vrch mikrovlnky, my s tatínkem jsme hledali watty a… Cvak! Tatínek zařval, zavřel oči a já jsem neměla ponětí co se děje. Napadlo mě, že do něj jde elektrický proud. Ale co s tím mám probůh dělat?
„Otevřete tu myčku!“ Bolestí už šílený tatínek zařval načež já s maminkou jsme mrkly na myčku. Byla otevřená. Proč chce zrovna teď, aby byla otevřená myčka? V momentě, kdy jsem na tím uvažovala, jsem to spatřila: Jeho triko. Ba nejen triko, ale hlavně jeho prso! Ano, jeho prso bylo zavřené v mikrovlnce. Navíc si dvířka držel vlastním tělem a nešla otevřít. Musela jsem mu to prso, zkrátka vyrvat ze dvířek. Řval na celé kolo, mikrovlnku zasunul zpátky, vyhrnul si tričko a studoval svou ubohou bradavku.
Musela to být neskutečná bolest. Taková bolest, že mu myčka a mikrovlnka přišla najednou tak stejná. Bylo to ale tak neskutečně komické a směšné, nenormální a absurdní, že jsem se zmohla jen na hordy smíchu. Kvůli pitomýmu popcornu, který jsme potom stejně spálili, musel tatínek podstoupit bolest, tuším, že nepopsatelnou.
Sobotní odpoledne u Zdráhalů muselo zvenčí vypadat a být slyšet velice prapodivně. Ještěže máme souseda úchyláka. Ten to třeba pochopí.