Vánoce

Minulý rok měla jen malinký umělý stromeček. Ty čokoládové ozdoby na něm, které byly tvrdší než perníky, se musely každoročně schovávat na příští rok do krabice od bot do nejvrchnějšího fochu skříně po stařence.
Minulý rok na Vánoce si ta žena pustila dechovky, Tři oříšky pro Popelku a jakousi novodobou pohádku jen proto, aby zahnala smutek.
V obývacím pokoji byla dvě křesla. To jedno bylo opuštěné. Stará žena byla v domě úplně sama. Byly Vánoce a kolem ní kroužily jen vzpomínky zaprášené všedními událostmi. Byly Vánoce a ona nechtěla plakat nad tím, co bylo, co není a co bude. Chtěla se radovat.

,,Náá roho dil se Kriss tus Páán, vesel mé sé." Burácelo domovem šestičlenné rodiny. Dvěma malým dětem svítila očka a dva starší sourozenci se na ně dívali a měli radost z jejich radosti.Rodičové se drželi za ruce a sledovali všechny čtyři děti a brali je pořád všechny jako jejich malé, skvělé děti a byli rádi, že je mají.
Vedle stromečku seděla u štědrovečerní tabule dáma, jejich babička, a plakala. Na vteřinu si totiž vzpomněla, jaké Vánoce byly minulý rok. Ale vzápětí se ji už po tváří neřinuly hořké slzy bolesti a pocitu zbytečnosti, nýbrž slzy, co chutnaly jako doušek ze studánky štěstí.
Slavila Vánoce se svým synem a jeho rodinou. Slavila Vánoce se svými vnoučaty. Byla tady. Mohla tu být, mohla sedět, poslouchat a cítit opravdové Vánoce. Cítila kapra, cítila bramborový salát, cítila vůni vosku, buráků, vánočky. Cítila radost a spokojenost. Všude se pomalu ale jistě rozlézala pohoda. Všichni se radovali a smáli.
Babička sama nechtěla žádný dárek. Avšak jiskřičky v očích v tu chvíli měla snad zářivější než ty malé děti. Splnilo se jí jediné přání, které vlastně nikdy ani nevyslovila nahlas. Nebýt sama. A teď byla šťastná.
A právě toto jsou ty největší dary. Ty, co se na první pohled zdají nicotné. Jsou to dary, které člověk může rozdávat ať je chudý nebo bohatý. Jsou to dary, které člověka posunou do vyšších sfér radosti. Jsou to dary tak samozřejmé, ale opomínané. Ty nejmenší a přitom nedocenitelné. A když je člověk daruje, tak úsměv a radost v očích blízkých je to nejkrásnější poděkování. A o těchhle dárcích jsou přeci Vánoce.