Ta nejkrásnější básnička

  Ty

 a já

spolu

O podrobení

 Kdyby nebylo drobků, člověk by se zase najedl o něco víc. Toho úžasného, čerstvého, křupavého, lahodného pečiva. Jenže ono se rozhodlo, že bude drobit. A to nejlépe pokaždé, když člověk všechny drobky předchozího sousta z těla setřepe a zakousne se znova s tím, že tentokrát nedovolí, aby byl pečivem znovu podroben. A tak to jde neustále dokola, až je více jídla na zemi než v žaludku. Kdyby se aspoň v těchto chvílích snesli z nebe hladoví ptáci vděčni za každé sousto. Ale to by člověk musel jíst jen a jen na veřejných místech, jako jsou rušná náměstí (nejlépe v Paříži) anebo by si musel pořídit vlastní holubník a holuby, co by drobky zachránili.
 To by se ale člověk, jakožto pán tvorstva a celé planety (jak si tedy aspoň myslí), musel podřizovat a to on raději pečivu vyhlásí válku. Možná že zavře všechny pekárny a nedovolí pečivu, aby bylo vůbec existovalo, ale to se pánu tvorstva po nějaké době přestane líbit, svalí vinu na pečivo, kterému je tedy schopen jeho chování odpustit a nastolit mír. Pokud se člověku podrobí. A tak pečivo bude podrobeno člověku a bude drobit na člověka, jelikož takovou už má pečivo kulturu a jen těžko se bude přizpůsobovat nepochopitelnému světu lidí. A člověk mu může stokrát i tisíckrát klást na srdce, aby upustilo od svého chování a pečivo se bude snažit být lepším. Žít bude ve strachu projevit svůj charakter a z jeho života zbude jen jedno velké trápení. Tak opět člověk zapříčiní, že omezí další část světa, jež ho obklopuje, a bude šťasten, že vyhrál.
 A jiné možnosti, jak s pečivem vycházet člověka nenapadnou, protože rozepře kalí mysl a člověk pak není schopen vymyslet nic lepšího než válku. Samozřejmě zdůvodněnou. A přitom je to tak jednoduché - znám dívku. Vcelku oplácanou a vcelku milou. Miluje čerstvé pečivo. A šátky. Na první pohled by se mohlo zdát, že to spolu vůbec nesouvisí. Když se však na tyto dvě věci zaměříme a povíme si o nich něco víc, zjistíme, jak úzce jsou spjaty. A dokonce nám to umožní nalézt další a lepší řešení problému s pečivem.
 Když tato dívka, s šátkem omotaným kolem krku, začne jíst například čerstvý rohlík, samozřejmě že drobí. Trochu se zlobí na sebe, že je takové čuně, trochu na ten rohlík. Dojí, mrkne na šátek a... Ejhle! Všechny drobečky se zachytily na šále. Teď kdyby se sneslo hejno holubů, nebylo by to tak skvělé jako tehdy, když drobí člověk na zem. Místo toho se můžou její tučnější prstíky stát malinkým zobáčkem (nejlépe za použití palce a ukazováčku ruky, kterou píše) a sesbírat a dopravit drobky až do její pusy. Nebo si je tam může nechat třeba na odpoledne, až bude mít hlad.
Žádná válka, zbytečný nátlak na pečivo. Kompromis. A spokojené jsou obě strany.