Miluju ten pocit, kdy cítím nekonečnou svobodu. To přelétání očí po celé obloze, zkoumání všech těch malých jiskřiček na tmavěmodrém plátně. Jak zapomínám, kdo jsem, jak osvobozuju se od sebe samé, jak moje duše svítí nahoře s hvězdami a cítí se jako na začátku všeho.
Nenávidím školní osnovy, rozvržení učiva na měsíce, týdny, dny, hodiny...
Miluju laskavé oči, v nichž nacházím aspoň zábleskem útočiště.
Nenávidím obsazená parkoviště.
Miluju svět a lidi v něm.
Nenávidím lidi a svět.
Miluju
Nenávidím
...Miluju a nenávidím...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Odi et amo. ...malých jiskřiček na tmavěmodrém plátně. Krásný slovní obraty. :)
OdpovědětVymazatDíky za pravidelný sledování blogu, Jani! :)
OdpovědětVymazat