Na tyhle prázdniny čekala už od září, ale že dopadnou takhle, to ji ani ve snu nenapadlo. Bratr si zůstane doma a ona musí s rodiči strávit celé čtyři dny na chatě. Auto plné báglů, jídla a vůně jejich babičky. No. Nějak to dopadne. Ale rozhodně nehodlala spát s babičkou. V každém případě chce spát na pokoji s rodiči.
,,A nechceš si ty věci dát do té skříně, aby ses nemusela přehrabovať v tem batohu?"
,,Babi, mně je jedno, jestli to budu mít zpřeházený v batohu nebo ve skříni."
,,Ty, ale ty záda si schovej. Ani ti nevíš, jak je to nepřijemny mít nachlazený ledviny. Starej se o ně. Ať pak ještě nemáš nějaky problémy."
,,Jo, to je blbý triko, už je mi malý."
Jo. Takže to dopadlo přesně tak, jak nechtěla. A protože malé děti si mohou dovolit brečet a leccos si mohou vybrečet a není jim to blbé, nakonec skončila s babičkou na pokoji ona místo sestry.
Přes den tam být nemusela, takže to dokonce bylo fajn, protože většinu dne proležela u knížek, u angličtiny nebo u televize a babiččených telenovel. Myslela si, že nic horšího už ji na chatě nemůže ani potkat. Všechno ji postupně docházelo až večer...
Půjde spát dřív než babička, kdyby náhodou chtěla chrápat nebo cokoli jiného. Řekla si, že musí co nejrychleji usnout.
Nastal večer, cinzano bylo v celku stravitelné a poté se odebrala na pokoj.Prohlídla celou místnost a zmapovala, jestli náhodou někde není pavouk, aby pak kdyžtak mohla zakřičet a běžet pro tatínka. Žádné chlupaté stvoření neokupovalo pokoj a tak s klidem zhasla a šla spát. Tedy s relativním klidem. Hlavně se peřinou nedotýkat zdí a podlahy, aby pavouci neměli šanci vlízt jí pod peřinu. Co nejmíň se hýbat a rychle usnout.
,,Evi? Spíš?" zařvala šeptem babička. Ne, nebude odpovídat, musela by si s tou starou dámou povídat, rožla by a to zas ne. Už se jí dokonce zdál sen. Chce spát. Jo. Bude dál dělat, že babiččin šepot byl doopravdy šepot.
,,Jejamyho, kde mám ty brýle? Uf. Ty schody mně dávajou zabrat. " Bude spát, bude dál spát. Nebude si babiččené samomluvy všímat. Blik.
,,Nedá se nic dělat, ale já nemůžu najít krabičku na protézu." Pokojem se rozlilo světlo. Křáp. Buch. Ech.
,,Á, tady je." Cvak. Pokoj zahalila úplná tma. Jen ticho se tam stalo utopickým. Bylo až nemožné, kolik pohybů do postele musela ta stará žena udělat a s jakým rámusem se tam dopravila. Zabalila se do peřiny. Nahlas odvykládala Otčenášjenžsinanebesích a zmlkla. Vrtěla se. Pak se v pokoji rozhostilo ticho. Ovšem jen na necelých pět minut, ve kterých nebylo možné usnout. Pak převracení těla babičky vystřídalo hlasité chrápání. Mladé dívce se najednou chtělo začít brečet. Zoufale se snažila usnout a dělat, že neslyší chrápání...
Sen. Spánek. Konečně. BUM. Klika cvakla dvéře letí. A babička si to štráduje na záchod. NE! Proč to dělá? Proč ji mučí? Za půl hodiny usnula.
Spánek. Sen. Koneč...Kašel. Tak silný a dlouhotrvající, tak hlučný. Na tohle neměla nervy. Vzdala snahu usnout. Už jen čekala, až chata ožije.
,,Rejndrops kíp fólin on maj hed..." Rozeznělo se 6:30 z mobilu mladé dívky.
,,Tý, Evi, já jsem v noci vůbec nemohla spát. Byla jsem na záchodě asi třikrát, protože jsem přes den vypila asi 4 litry čaja. Když jsem večer přišla, tak už jsi spala. Slyšelas mě přicházet? Jo a strašně mě bolelo to koleno, tak jsem si ho v noci musela namazat indulonou. Bylo to celkem dosti cítit, tak jsem na chvíli otevřela okno, doufám, že ti nebyla zima. A taky jsem málem vylila ten hrnek s vodou, když jsem chytla záchvat kašle." Promluvila svým ranním basem, který se rozhléhal po celé chatě. Měla chuť si povídat.
,,Ne, babi, nic jsem neslyšela. Spala jsem jak zabitá."
Spala tak celé čtyři dny. A po prázdninách přišla do školy odpočatá a plná energie.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat