Jindy mám pocit, že život na tomhle světě je zbytečnej, a však dnes a zítra v něm nacházím radost a touhu žít ty nejlepší zítřky. Najednou toužím vláčet všechna břemena, co mi život nakládá na záda, a u toho se ještě stihnu usmívat.
(Krom života nemám totiž vůbec nic.)
Složité mé mozkové pochody se rozhodly, že budou spát, a pustí ke slovu srdce. Srdce asi samou tou radostí jásá a vysílá singály do obličeje a mně nezbývá nic jiného, než se usmívat a radovat. Nic jiného mi totiž srdce ani nedovolí...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat