středa 30. června 2010

Žvýkačky



Nebudu sem psát, že se cítím jako vyžvýkaná žvýkačka. Nebudu sem psát ani to, že se cítím, jako vyflusnutá žvýkačka, kterou někdo našel a znovu strčil do pusy. Protože tohle nikoho nezajímá. Protože tímhle nikomu nic neřeknu a protože se mi chce brečet.
Brečet nad žvýkačkama. Chudák žvýkačka většinou vydrží jen pár okamžiků, dokud ji člověk nevyžvýká. Pak ji většina lidí zahazuje.
Tak moc bych si přála být takovou žvýkačkou co.. Zkrátka chci mít pocit, že i když budu vyžvýkaná, zůstanu na svým místě. V puse. Chtěla bych být žvýkačkou, co bude šťastná celý svůj život a nebude vyžvýkaná ležet v kanále.

Jsi pako Evo. Prosím tě, zvedni se, utři slzy a smiř se s tím, že žvejky jsou chvilková záležitost. Někdy vydrží dýl, někdy míň. Ale nakonec budeš stejně vyfluslá. To je život. Užij si ho a nebreč nad vyžvejklýma žvejkama.

1 komentář:

  1. myslím, že je to hodně pravdivé...ale některé žvýkačky se na to těší, je to jejich osud... viťa

    OdpovědětVymazat