pondělí 26. července 2010

Sobota


Neměl se kluk ty dva dny špatně. To ne. Smažený řízek v sobotu na večeři si vymrčel sám. Jen musel uklidit ty hračky v obýváku, který si při těch pěti filmech roztahal. Ale tak snad je kluk po tatínkovi a pro jídlo udělá první poslední.





,,Nemám tě, Evi, rád."
,,Proč?" zeptala se ho jeho starší sestra, stojící u linky v zástěře, obalujíc přitom zrovna řízek ve strouhance. Připadala si jako správná mamča v kuchyni. Možná to bylo tou zástěrou.
,,Protože pořád chceš, aby tady byl pořádek. A mě to nebaví."
,,Mě to taky nebaví, ale nechci pak poslouchat, že jsme tu za ty dva dny nehli ani prstem. Tak posbírej ještě aspoň ty piškoty po zemi, ukliď si ty dva hrnky a skleničku, který stačil's roztahat, cos přišel od babičky."
,,Ale tenhle talířek není můj. Ten si ukliď sama."
,,Dobře, Tondo, v tom případě si pojď obalit a usmažit ten řízek, jo?"
,,Já jsem si dělal srandu." snažil se zažertovat sedmiletý klouček s nádherně čokoládovýma očima a podobně opáleným tělem. Byl to fešák.

Po řízkových hodech se sklidilo ze stolu přímo do myčky a za okny zdráhalovic domu se otevřel svatostánek malého klučiny. Oba dva i se sestrou si klekli na kolena a společně začali vybírat film na dnešní večer. Bylo to těžké rozhodování. Rozhodli se pro jeden animovaný doják. Doják to nebyl samozřejmě pro prcka, ale pro tu sedmnáctiletou holku.

,,První se ale půjdeš okoupat a oblíct do pyžama!" prohlásila přísným hlasem i když ona sama ještě v pyžamu nebyla. Však má taky o deset let víc než on, ne?
,,A musím si brát vrch pyžama?" začalo smlouvat to malé výmyslo.
,,Jo. A žádný odmlouvání. Není teď zrovna nejteplejc, všiml sis, že když jsme šli od babičky, měls na sobě bundu? A pršelo?" snažila se situaci vysvětlit jeho sestra.
,,Achjo."
,,Neachjojuj a val!"

V pokoji byl až moc dlouho klid. To dítě něco kuje. Nejspíš pikle. Na oblečení pyžama obyčejný smrtelník potřebuje pár sekund. Mezitím totiž ta jeho sestra stihla uklidit piškoty na zemi, sklenici a ten JEJÍ talíř. Zbystřila, protože v dětském pokoji bylo absolutní ticho. Tedy takové ticho, jaké je jen sedmileté dítě schopno udělat.

,,Eviiii?" ta se až skoro lekla, protože její jméno bylo proneseno do hlubokého ticha. Škubla sebou.
,,Anoooo??" pravila se stejným tónem v hlase. Měla dobrou náladu, protože se už těšila, až zaleze pod deku a bude si utírat slzy až Wall - e zapomene, kdo je.
,,Já jsem to triko od pyžama někam dal a zapomněl jsem kam," popravdě znělo to stejně přesvědčivě, jakokdyby prohlásil, že právě v tenhle okamžik je u něj v pokoji Semir Gerchán. Jak nevinné jsou dětské lži. Ach, a jak velice promyšlené bývají! Vzpomněla si totiž na svoje první lži, kdy se snažila obalamutit své vlastní rodiče. Uvědomila si, že není nic průhlednějšího než dětská lež. A přitom zůstává kouzelná. Možná právě proto, že je průhledná.
,,Okamžitě vytáhni to pyžamo, který's tak pečlivě schovával a obleč si ho. A nedělej ze mě debila."
,,Tak se nemluví!" opáčil jí ten špunt se stejným výrazem v hlase jako jejich maminka.
,,Nedělej a vytáhni ho. Jinak jdeš okamžitě spát a na pohádku se budu dívat sama!"

Po dalších pěti minutách hrobového ticha, kdy bylo slyšet, jak pracují ty zatím ještě málo opotřebované mozkové závity školními záležitostmi, se rozhodl Tonda přiznat barvu. A nebo vlastně ne. Byl by za pitomce. Vymyslel něco lepšího. A míň pitomnějšího.

,,Jééé, Evi, ono spadlo za postel!"
,,Jasný, Tondo. Mně to bylo jasný. Hlavně, že se našlo."

Oba spokojení si sedli k televizi a mohl začít fajn sobotní večer. Ten malý borec byl spokojenej, protože přelstil svou starší sestru, a starší sestra byla spokojená, jelikož přesně věděla, co tomu malému stvoření šroubuje v hlavě.
Neměl být v tom pokoji tak potichu. Šroubování bylo slyšet!

středa 21. července 2010

Já, ty, on, ona, ono. A každej jinej

Jsem blázen, že chci od života jen vzduch, který chci nabírat po doušcích do plic? Že chci stromy nad hlavou, abych se pod nimi mohla skrývat před sluncem a pozorovat jeho paprsky, jež jako rentgen osvěcují kostry listů? Jsem snad blázen, že chci milovat všechny a všechno, milovat život? Odpovědět na všechny otázky, které si za život budu klást, radovat se z jara i léta, z podzimu a zimy? Jsem blázen, když se směju smutným věcem? Jsem blázen, když se raduju z toho, že dělám něco opačně než se má?


_____________________________________________________________________________________

Radis (20:43:26 21/07/2010)
tak te teda muzu uklidnit, jsi blazen :)

Radis (20:43:58 21/07/2010)
nechapu proc radsi nejdes ven nebo neco,
zatim tady sedis a vymejslis takovy capiny

Evička (20:44:53 21/07/2010)
hele, dívals ses někdy vůbec do koruny
stromů? :))

Radis (20:45:00 21/07/2010)
tak se dívej na televizu

Radis (20:45:11 21/07/2010)
jako standartni človek

Radis (20:45:12 21/07/2010)
:-D

(Střet dvou světů. Úžasné!)

Eva chce mnohem víc, ale pšt. Cítí se šťastná. Možná proto trochu bláznivá.

neděle 4. července 2010

Je to absurdní

V ten okamžik Vesmír ohraničoval fantazii, Hvězdy temně zářily a Noc hrála všemi barvami. Voda žíznila a Oceány pohlcovaly oblohu... A Víra zabíjela naděje. A než se Slunce jako sněhová koule odvalila do neznáma, všechna údolí, sahajíc Slunci na bledé chladné paprsky, stínila horám. A oči žen věděly, co chtějí...

sobota 3. července 2010

Lásko, měj se hezky!



...Věděl jsem, že na mých citech se nic nezměnilo.
Láska je absurdní, vždycky byla a vždycky bude absurdní. Je až moc dobrá pro všechny tvory kromě ptáků. Je příliš skvělá pro formy života, které jsou tak přeplácány pitomostmi, jako je jimi přeplácaná lidská forma života. Je příliš jemná pro bytosti, které nosí šaty, obývají svět, které musí pracovat, musí vydělávat, které nemohou být živy ze vzduchu a vody.
Je až moc dobrá pro živočichy, kteří umějí mluvit.
Probudil jsem se a vzpomněl jsem si, kde jsem a proč tam jsem. Byl jsem v Renu v hotelu Riverside, ale nebyl jsem v Renu kvůli snadnému rozvodu - nebyl jsem totiž ženatý. Byl jsem v Renu, protože ona byla v San Francisku.




,,Jak ses dozvěděla, že jsem v Renu?"
,,Recepční v našem hotelu ve Frisku mi to řekl. Zeptala jsem se ho, jestli neví, kams jel, a on mi řekl, žes odjel do Rena. Taky jméno hotelu mi řekl. Tys mu to pověděl?"
,,Ano," řekl jsem.
,,Myslela jsem, že to nikomu nepovíš. Pročs to udělal?"
,,Nevím,"řekl jsem. ,,Asi mě napadlo, že se ho zeptáš. Proč ses ho ptala?"
,,Napadlo mě, že mu to třeba povíš,"řekla. ,,Jsem opilá."
,,Hned jsem u tebe."



Když jsem ji viděl sedět za malým stolkem se sklenkou v ruce, s opuštěným, ztraceným výrazem ve tváři, zas už mi bylo bídně. Jen tíživější to bylo. Nějaký pošahaný to bylo. Nic jinýho nemám, ale tohle je k zbláznění.

(William Saroyan)

pátek 2. července 2010

RISPETTI E DISPETTI : Poliziano Angelo přel. Jiří Dědeček


SII SOAVE TI PREGO
(Buď prosím něžná)

Buď prosím něžná Obrazy jsou všední
a mnohé věty omšelé
napsal jsem je však z lásky ke dni
v kterém se rodí andělé.

Odpusť mi drahá všechny moje viny
já - to byl tenkrát někdo jiný.

Ať řekneš Nikdy nebo Snad
vždycky tě budu milovat.


(Děkuju Dědečku za české znění)