neděle 4. července 2010
Je to absurdní
V ten okamžik Vesmír ohraničoval fantazii, Hvězdy temně zářily a Noc hrála všemi barvami. Voda žíznila a Oceány pohlcovaly oblohu... A Víra zabíjela naděje. A než se Slunce jako sněhová koule odvalila do neznáma, všechna údolí, sahajíc Slunci na bledé chladné paprsky, stínila horám. A oči žen věděly, co chtějí...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat